Gustáv Murín

Havel podliehal cigaretám, alkoholu a milenkám. Ale zo všetkého najviac miloval – peniaze. Tento vyznávač „života v pravde“ v túžbe po absolútnej moci bohapusto klamal na mnoho spôsobov, ale najväčšiu lož vyslovil v televíznom rozhovore krátko pred tým, ako tohoto údajne zásadného anti-komunistu zvolil starými komunistami ovládaný parlament (?!). Havel tvrdil, že nestojí o žiadne majetky po predkoch a keďže tí kolaborovali s nacistami, žiadne ani nemal dostať. Ale len čo sa usadil na Hradčanoch, obrátil a mohutne zbohatol na reštitúciách.

V rozporu se svými proklamacemi o tom, že po majetku netouží, byla pro Havla Listopadová revoluce zlatým dolem. Podle českých médií:

„V roce 1967 koupil venkovskou usedlost v Hrádečku u Trutnova.

V restituci získal činžovní dům na Rašínově nábřeží v Praze a další např. V Kolkovně č. 5-7, Vězeňská 4…

Získal 1/2 vyhlídkové restaurace Barrandovské terasy. Tu hned převedl na druhou ženu Dagmar Havlovou (Veškrnovou). Ta získala zbylou 1/2 od Havlova bratra a celý areál v roce 2004 prodala.

   Získal 1/2 vily Miloše Havla na Barrandově. Tu v roce 1993 prodal spol. Charouz Holding, v níž byl zřízen klub Playbon. (Tento klub byl pověstný radodejnými profesionálkami a odposlechem hostů)

V roce 1993 koupil vilu v Dělostřelecké ulici na Ořechovce (poblíž Pražského hradu) cca za 30 000 000,- Kč.

V roce 2000 koupil rezidenci v přímořském letovisku Olhos de Água u města Albufeira na jihu Portugalska, kterou v roce 2005 prodal.“

K tomu připočítejme Vavrečkovu vilu v Zlíně, kterou podědil po dědečkovi.

Jen dva týdny před smrtí přepsal na manželku Dagmar majetek za víc než 5,4 miiónů eur.

Pozoruhodný je i jeho soukromý autopark:

1964 Simca 1000

   1975 Mercedes-Benz 200

   1990 Lancia Thema (výslužka za „revoluci“?)

1994 Lancia Kappa

2003 Mercedes-Benz M Class

2006 Mercedes-Benz R 500L

2010 Mercedes-Benz GL 500

K tomu se dozvídáme (Svět kolem nás): „Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent moskevského MGIMO (aneb „Akademie KGB“) Červenka také Havlův majetek spravoval a fungoval jako Havlova „peněženka“. Naskýtá se proto otázka, pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje. Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti Chemapol, vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce asistovala šedá eminence jménem Červenka. Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havel rozhodně nezchudl, svá aktiva má uložené jinde.“

Pomohl bývalým blízkým?

   V kontrastu s tím takhle „nežně“ milionář Havel nikdy peníze nevydával na jinou, než vlastní propagaci. A to ani tehdy, když o to byl přímo požádán svými kdysi blízkými. Takto o tom píše (pravda, raději zašifrovaně) Tereza Boučková v knize Indiánský běh: „Luna si vezme Alfu k sobě do Švýcarska. Ale léčení je strašlivě drahé. Musíme za každou cenu sehnat někoho, kdo by na ně mohl přispět. Luna s Paprskem sháněli Monologa. Poslali mu telegram, nechali vzkaz v kanceláři. Stal se slavným a milovaným hrdinou revolučních dnů. A svět mu za jeho statečný postoj uděluje ceny. A ceny, to jsou také peníze. Kdyby dal něco na Alfino léčení, kdyby dal kousíček z těch částek za vzpomínku na bláznivou lásku… Neozval se.“

A co jeho poddaní?

   Kromě předchozích lží Havel také prohlásil: „Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají… Žádné gigantické zdražování, nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“

Jen slavný Frank Zappa měl odvahu veřejně říct, že při setkání s Havlem zklamaně seznal, že tenhle hradní pán nemá o ekonomice ánung! Maloval ekonomickou budoucnost země na růžovo a neodstoupil, ani když se ukázalo, že bohapustě pivně pábil. Vždyť už za dva roky byla ekonomika země v rozvratu.

Podle italského deníku La Republica: „Výroba poklesla za rok o 35 %, mnoho podniků pracuje dva, maximálně tři dny v týdnu, nezaměstnanost roste, a pokud dosáhne 1,5 milionu, překoná nejčernější vzpomínky na krizi z roku 1929… hrozí bankrot 80 procentům podniků, český ministr průmyslu Jan Vrba hovoří o nebezpečí „kolektivního bankrotu“…“

Polistopadovou ekonomiku tížila druhotná platební neschopnost, kdy se i za prodané zboží nedokázali producenti domoci platby. Podle MF-Dnes z března 1993: „Platit své dluhy u nás nejsou schopny například dvě třetiny průmyslových podniků. Většina z nich (přes 70 %) proto, že nedostává zaplaceno od svých odběratelů. Celková platební neschopnost se odhaduje na hrozivých 170 miliard korun. To je závaží, které sráží ekonomiku stále dolů.“

   A i kdyby si tohle vše prezidentský snílek z výšky Hradčan okázale nevšimnul, nemohl přehlédnout, že jen v posledním roce jeho vládnutí se ze zoufalství nad životní situací upálilo 12 (slovy dvanáct! z toho šest jen v měsíci březnu 2003) jeho „poddaných“, když (www.novinky.cz): „Sérii sebevražd začal devatenáctiletý Zdeněk Adamec, který se upálil 6. března 2003 na rampě u pražského Národního muzea.“ Ten po sobě zanechal i politický odkaz: „Jsem další obětí takzvaného demokratického systému, kde však nerozhodují lidé, ale peníze a moc.“ Obojí, peníze i moc, vyznával Havel nadmíru. A nikdy nepomyslel, že by měl dobrovolně za všechny ty lži občanům odstoupit. Naopak, i přes chatrné zdraví, se své funkce samovládce držel zuby-nehty dlouhých 13 let…